Národopisná výstava českoslovanská v Praze roku 1895 byla, po úspěchu tzv. „České chalupy“ na Všeobecné zemské jubilejní výstavě v Praze roku 1891, první velkou expozicí hmotné a duchovní kultury českého i slovenského lidu. Její základ tvořila výstavní vesnice, v níž byly zastoupeny hlavní domové typy Čech, Moravy, Slezska a částečně i Slovenska. Ačkoli se většina staveb rekonstruovala a některé usedlosti (např. z Chodska, Horácka a Opavska) byly poněkud zidealizovány, přesto splnila tato expozice lidové architektury odborné, buditelské i politické poslání. Doplňkem výstavní vesnice byly modely lidových staveb, zhotovené z popudu iniciátora výstavy, ředitele Národního divadla Františka A. Šuberta, převážně v měřítku 1:25. Již čtyřleté období příprav výstavy bylo naplněno průzkumem a dokumentací objektů venkovského stavitelství, na kterém se podílelo široké spektrum spolupracovníků. Výstava samotná pak vyvolala velký zájem odborné i laické veřejnosti o národopis a většina předmětů zde vystavených se stala základem Národopisného muzea v Praze i dalších muzeí ve všech krajích Čech, Moravy a Slezska.
Výzkum a dokumentace lidové architektury pak pokračovaly na různých úrovních – od amatérských zájemců o tuto oblast lidové kultury, přes výtvarné umělce, architekty k odborníkům z muzejních a akademických institucí.
Všechny tyto snahy byly později završeny památkovou ochranou vybraných objektů lidové architektury v jednotlivých sídlech a zřizováním muzeí v přírodě, kam jsou některé vybrané v terénu ohrožené objekty přemísťovány.
Cílem konference je připomenout si nejen některé významné osobnosti a aktivity z oblasti lidové architektury z dob minulých, ale také současné snahy, perspektivy i problémy, které provázejí tuto oblast hmotné lidové kultury.