Průvodním znakem konstituování národopisu jako samostatné vědecké discipliny bylo zakládání národopisných společností a muzeí. V devadesátých letech 19. století vznikl Verein für österreichische Volkskunde ve Vídni (1894), Polske Towarzyszstwo ludoznawcze bylo ustaveno ve Lvově 1895 a ve stejné době začala pracovat Maďarská národopisná společnost. Ani české země nezůstaly stranou tohoto obecného středoevropského vývoje.
Vznik Národopisné společnosti českoslovanské, jak zněl oficiální název, byl spojen s přípravami a s konáním Národopisné výstavy českoslovanské. Dne 28. července 1891 vystoupil na pražské Staroměstské radnici před českou politickou a kulturní reprezentací ředitel Národního divadla František A. Šubrt s myšlenkou na uspořádání velké národopisné výstavy českoslovanského kmene, na založení Národopisné společnosti a na vydání encyklopedie českoslovanského lidu. V listopadu 1891 byly stanovy Společnosti schváleny, avšak k faktickému ustavení Národopisné společnosti čsl. došlo až během Národopisného sjezdu 28. září 1893. Na bedrech Společnosti ležela zodpovědnost za Národopisnou výstavu čsl. a po jejím skončení úkol zpřístupnit národopisné sbírky veřejnosti a vydat národopisnou encyklopedii. Společnost pečovala o Národopisné muzeum, otevřené roku 1896 v Sylva-Tarouccově paláci Na Příkopech, od roku 1902 v letohrádku Kinských na Smíchově až do předání sbírek státní správě v roce 1922, kdy se staly součástí fondů pražského Národního muzea a zčásti Zemědělského muzea v Praze. V tomto období, počínaje rokem 1904 nesla označení Společnost Národopisného muzea českoslovanského.
Převedením muzejních sbírek si Národopisná společnost otevřela prostor k výzkumné a publikační práci, i když tiskové periodikum Společnost vydávala téměř od svého založení. Byl jím nejdříve Národopisný sborník českoslovanský, který po sloučení s Věstníkem národopisného muzea dostal od roku 1906 nový název - Národopisný věstník českoslovanský. Jeho redaktor prof. Jiří Polívka, literární vědec a mezinárodně uznávaný folklorista, se zasloužil o jeho vysokou úroveň srovnatelnou s jinými evropskými národopisnými časopisy. V době první světové války a po smrti prof. Čeňka Zíbrta, redaktora Českého lidu, byl Věstník jediným ústředním oborovým časopisem českých národopisců.
V rámci Programu soupisu národopisného, jenž zkoncipoval prof. Karel Chotek před první světovou válkou s cílem shromáždit a publikovat materiál pro národopisnou encyklopedii, se Společnosti podařilo vydat v novém státě regionální monografie Moravské Slovensko I,II (1918, 1922, redaktor Lubor Niederle), dále Kubínovo České Kladsko (1925), část Moravského Horácka (1930) Josefa F. Svobody a Plzeňsko (1938) s hlavním podílem Ladislava Lábka.
V období první Československé republiky Společnost zorganizovala několik národopisných sjezdů a kurzů. Snažila se ke spolupráci v terénu získat regionální vlastivědné pracovníky, pro které doc. Drahomíra Stránská vydala Příručku lidopisného pracovníka (1936) - metodický návod, jak provádět národopisný výzkum v terénu a jak získaný materiál zpracovat a publikovat. Ve spolupráci s dopisovateli Společnost realizovala několik dotazníkových anket s cíle získat podklady pro připravovanou národopisnou encyklopedii a etnografický atlas, jehož myšlenku propagovala. Společnost průběžně budovala svůj fotografický archiv.
Po druhé světové válce, kdy se obor institucionalizoval obnovením národopisných kateder v Praze a Bratislavě a založením nového univerzitního semináře v Brně a Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd v Praze a Brně, se pozice Společnosti podstatně měnila i v souvislosti s politickými změnami, jimiž Československo procházelo. V roce 1953 bylo Ministerstvem kultury zastaveno vydávání Národopisného věstníku čsl. Založením Společnosti československých národopisců při ČSAV (1958-1962), výběrové vědecké organizace sdružující pouze odborníky, vznikla nežádoucí duplicita, na jejímž pozadí byly mezigenerační problémy a levicové politické názory mladé generace. Obě společnosti i nadále vyvíjely souběžně své aktivity, vyvstávaly však vzájemné neshody o kompetence obou organizací. Národopisné společnosti byl vymezen prostor především v oblasti spolupráce s laickými členy a dopisovateli v terénu. Situace byla duplicity dvou oborových společností byla vyřešena 24. ledna 1963, kdy proběhl tzv. slučovací sjezd v Praze. Fakticky tak tímto dnem ukončila Národopisná společnost československá svou činnost, majetek, archivní fondy i název převzala Společnost československých národopisců.
V šedesátých letech 20. století se nové redakční radě Národopisného věstníku čsl. v čele s doc. Václavem Frolce podařilo obnovit jeho vydávání na vysoké odborné úrovni. Vedle toho Společnost založila ediční řadu národopisných bibliografií řízenou prof. Richardem Jeřábkem, ve které byly publikovány bibliografické soupisy národopisných příspěvků v Časopise Moravského muzea zemského, Časopise Matice moravské a v regionálních časopisech moravského Slovácka, Valašska a západní Moravy.
Na počátku normalizace byli někteří členové z politických důvodů ze Společnosti vyloučeni a perzekuováni. Od r. 1974 bylo také znovu zastaveno vydávání Národopisného věstníku čsl. Během osmdesátých let, v souvislosti s uvolněním politické situace se sice Hlavnímu výboru Společnosti v čele s PhDr. Helenou Johnovou, CSc. podařilo obnovit jeho vydávání (1984), ovšem jen ve skromné grafické podobě. Během svých valných shromáždění Společnost pořádala vědecké konference a činnost členů se realizovala v odborných komisích, které byly postupně ustavovány. Některé vykazovaly pravidelnou činnost, pořádaly odborné semináře a vyvíjely publikační činnost. Mezi zahraničními čestnými členy Společnosti se objevují přední evropští národopisci, jako prof. Milovan Gavazzi (Záhřeb), prof. Branimir Bratanič (Záhřeb), akad. Julian V. Bromlej (Moskva), prof. Pavoł Nedo (Lipsko), dr. Mihai Pop (Bukurešť). Pokračovala intenzívní spolupráce s dopisovateli, kterou zajišťoval dlouholetý tajemník Společnosti PhDr. Josef Vařeka, CSc..
Novou etapu ve vývoji Společnosti lze vymezit rokem 1989. Společnost se vrátila k původním principům členství a otevřela se i pro neprofesionální zájemce o národopisnou práci. Na mimořádném Valném shromáždění v Praze (1990) byla vytvořena komise, jejímž úkolem se stalo zhodnocení uplynulého vývoje české etnografie a folkloristiky a Národopisné společnosti čsl. po únoru 1948. Zpráva byla publikována v Národopisném věstníku čsl. 1991. Po určité době se podařilo práci Společnosti opět stabilizovat. S rozpadem společného státu Čechů a Slováků bylo od r. 2001 z názvu společnosti vyjmuto adjektivum - československá. V návaznosti na novou legislativu se Národopisná společnost registrací svých stanov na Ministerstvu vnitra stala občanským sdružením a je začleněna do Rady vědeckých společností České republiky, působící při Akademii věd České republiky v Praze. Na jednání valného shromáždění v Sedmihorkách u Turnova v r. 2002 bylo rozhodnuto přijmout nový název - Česká národopisná společnost, který koresponduje s označením ostatních vědeckých společností, sdruženými v Radě vědeckých společností. V roce 2014 došlo v souvislosti se změnou legislativy k další úpravě právní formy České národopisné společnosti, která se v souladu s tzv. novým občanským zákoníkem stala zapsaným spolkem. Za názvem společnosti se proto uvádí zkratka z. s.
Valné shromáždění Společnost je pravidelně je spojováno s vědeckými konferencemi, které se v posledních letech zaměřily na zhodnocení díla významných postav v dějinách oboru (Drahomíra Stránská, Čeněk Zíbrt, regionální pracovníci, mezioborová spolupráce).
Společnost průběžně pokračuje v ediční práci. Vydává odborné periodikum Národopisný věstník, kde publikuje jednak referáty z pořádaných konferencí, jednak práce svých členů i nastupující generace českých etnologů. Z důvodu zlepšení informovanosti o dění ve Společnosti a oboru vydává pro své členy ročně dvě až tři čísla Zpravodaje ČNS, prostřednictví kterého organizuje také Anketu o nejvýznamnější počin v oboru za uplynulý rok. Anketa probíhá v kategoriích: 1) odborná publikace, 2) výstava, expozice a 3) konference, národopisná akce. Napříč uvedenými kategoriemi jde čestná cena, udělovaná Hlavním výborem za mimořádný počin. Ceny jsou předávány na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici. Z aktivních komisí Společnosti lze uvést Komisi pro lidové obyčeje a Komisi pro lidové stavitelství. sídla a bydlení.
Ze zahraničních společností udržuje Česká národopisná společnost pravidelné kontakty s Národopisnou spoločností Slovenska.