Národopisná společnost československá si na počátku třicátých let 20. století stanovila za svůj hlavní úkol „organizaci a provedení Národopisného soupisu v Československu.“ Společnost měla v té době sice téměř tisíc členů, ale v členské základně bylo mnoho sympatizantů různých profesí a jen celkem malý okruh odborníků. Proto se rada NSČ rozhodla požádat okresní školní výbory, tehdejší okresní osvětové sbory, případně okresní politické správy, aby pomohly ve svých regionech najít vhodné osoby, které by se mohly a chtěly této práce zúčastnit. Počítalo se hlavně s učiteli. Tak vznikla v roce 1934 síť „ k r a j i n s k ý c h r e f e r e n t ů“ , která byla celkem pravidelně rozložena po celém území Československa. Krajinští referenti dostali jmenovací dekrety, při čemž byli všichni upozorněni, že jejich práce nebude honorována, společnost jim přislíbila jen náhradu skutečných nákladů (poštovné apod.)
Novou síť dopisovatelů začala Národopisná společnost budovat na počátku padesátých let, protože se počítalo s oživením programu národopisného soupisu. Intenzivně se pak další spolupracovníci dopisovatelé začali hledat koncem padesátých let, kdy se v odborných kruzích začalo hovořit
o vypracování národopisného atlasu. Konaly se přípravné práce, vznikla zvláštní komise odborníků, která se zabývala metodickou přípravou celého úkolu. Počítalo se s tím, že hlavní práce na výzkumech určených jevů uskuteční odborní pracovníci v určité síti zkoumaných lokalit, ale na širším prostoru se plánovala spolupráce s dobrovolnými dopisovateli, kteří budou odpovídat na jednodušší konkrétní otázky k danému tématu. Odborníci pak měli odpovědi vyhodnotit a zpřesnit tak své výzkumy. Na počátku šedesátých let evidovala Národopisná společnost více jak čtyři sta dopisovatelů. V dochovaném seznamu, který podle srovnání pochází asi z let 1963 neb 1964 je uvedeno 430 dopisovatelských adres. Po zkušenostech s prvými dotazníky někteří ve spolupráci nepokračovali, ale podle podávaných zpráv trvale spolupracovalo kolem 260 dobrovolných dopisovatelů. Vedení dopisovatelské komise skutečně s dopisovateli aktivně pracovalo. Svolávaly se schůzky v krajských centrech, kde se hovořilo o problémech práce s dotazníky a kde nejpilnější spolupracovníci dostávali čestná uznání za práci. Nepravidelně, podle potřeby, se vydával zpravodaj pro dopisovatele,
Dotazníky „na zkoušku“ dostali dopisovatelé v roce 1958 (Vybrané dotazy o obydlí, nábytku
a odívání). Protože materiály byly přínosné, rozhodli se odborní pracovníci v tomto způsobu výzkumu pokračovat. Prvé dotazníky se dotýkaly hlavně témat, která se měla zpracovávat pro plánovaný Národopisný atlas. Nejmenovaly se dotazníky, i když měly formu dotazníků, ale „Návod ke studiu“ , např. Návod ke studiu lidových staveb a oděvů, Návod ke studiu lidového života. V průběhu několika let se ale zpracování Národopisného atlasu stalo jen dílčím úkolem odborných pracovišť, ustoupilo poněkud do pozadí, dopisovatelská síť však zůstala živá i když po prvých zkušenostech s prací se počet dopisovatelů poněkud zmenšil. Dotazníky nadále sloužily odborným pracovníkům k prvotnímu zjišťování rozsahu a životnosti skutečností, které pro svá zkoumaná témata potřebovali znát. Odpovědi dopisovatelů jim pomáhaly zjistit existenci určitých konkrétních jevů a jejich formy na rozsáhlém území, odborníci se pak ve vlastním výzkumu mohli zaměřit na ta místa, odkud dostali prostřednictvím dotazníků nejzajímavější nebo nejčetnější informace.
Tak bylo vypracováno a rozesláno od roku 1958 do dneška 25 velkých obsáhlých dotazníků. Kromě nich se rozeslalo také 52 tzv. malých dotazníků, které se týkaly úzce vymezených problémů nebo menších území. Nejvíce dotazníků pochází z šedesátých a sedmdesátých let, ale někteří badatelé využili této služby i době nedávné. Poslední dotazník byl rozeslán v roce 2005. Materiály jsou uloženy v archivu České národopisné společnosti, z důvodů digitalizace jsou v současné době nepřístupné.
Přínos dopisovatelské sítě ČNS pro poznání rozmanitých projevů lidové kultury na našem území je nepopiratelná. Hodnota informací získaných jejich prostřednictvím proto vedla Českou národopisnou společnost k záměru revitalizace této sítě. Zároveň se rozhodla zpřístupnit formuláře jednotlivých typů dotazníků všem zájemcům o poznání tradiční kultury na našem území. Přestože první dotazníky vznikaly již před více než padesáti lety, i dnes mohou sloužit jako cenný návodný materiál také pro současné zájemce o dokumentaci lidové kultury.
Digitalizace jednotlivých dotazníků ČNS je součástí projektu Tradiční lidová kultura v pracích dopisovatelů České národopisné společnosti podpořeného Odborem regionální a národnostní kultury Ministerstva kultury České republiky.
ČNS © 2009